Digitální listina práv pro státy

Digitální listina práv

Preambule

Uvědomujíc si, že digitální oblast se stala neoddělitelnou od výkonu svobody, vlastnictví, svědomí a samosprávy a že datové systémy, automatizované rozhodování, programovatelné finanční nástroje a nově vznikající biotechnologie nyní disponují schopností sledovat, manipulovat, vylučovat, předefinovávat a donucovat v rozsahu neznámém předchozím generacím, Lid ustanovuje a ustanovuje tuto Digitální listinu práv jako nedílnou součást Ústavy tohoto státu – nikoli za účelem vytváření práv, ale za účelem deklarace a zajištění práv, která Lid již má.

Jeho účelem je zajistit nadřazenost lidské osoby nad stroji, integritu lidského těla a mysli před nuceným technologickým vniknutím, integritu soukromého vlastnictví před digitálním zamlžováním, souhlas ovládaných před vládou techniky a svobodu lidu před dohledem, manipulací a kontrolou chování v digitálním věku. Tento nástroj bude vždy vykládán tak, aby maximalizoval svobodu a bránil jejímu útlumu.

Zjištění a účel

1. Digitální systémy nyní zprostředkovávají přístup k běžnému občanskému, ekonomickému, vzdělávacímu, finančnímu, lékařskému a společenskému životu.
2. Vyloučení z digitální identity, digitálních plateb, digitální komunikace, automatizovaných systémů způsobilosti nebo základní digitální infrastruktury může fungovat jako vyloučení z praktického výkonu ústavních práv.
3. Datové systémy, biometrické systémy, automatizované rozhodovací systémy, programovatelné finanční nástroje a architektury identity lze použít ke sledování, hodnocení, manipulaci, vyloučení nebo nátlaku osob bez viditelné síly historicky spojované s vládní mocí.
4. Práva předcházející vládě neztrácejí svůj charakter, jsou-li vykonávána digitálními prostředky, uložena v digitální podobě nebo zprostředkována digitální infrastrukturou.
5. Stát má přesvědčivý suverénní zájem na zajištění práv, svobod, majetku, tělesné integrity, kognitivní svobody a samosprávy svých obyvatel proti digitálním systémům, které by nezcizitelná práva přeměnily na podmíněná privilegia.
6. Tato digitální listina práv byla přijata za účelem zachování primátu lidské osoby, souhlasu ovládaných a ústavního řádu tohoto státu v digitálním věku.

Článek I – Zdroj a povaha práv

Oddíl 2. Rovnost a nedělitelnost osob. Všechny lidské bytosti jsou stvořeny rovné co do povahy, důstojnosti a práv. Osobnost není odstupňovaná a práva zde zajištěná se nemění v závislosti na kognitivních schopnostech, genetickém profilu, zdravotním stavu, postižení, věku ani na přítomnosti či nepřítomnosti technologického vylepšení. Žádná osoba nesmí požívat nadřazeného právního postavení z důvodu technologického vylepšení a žádná osoba nesmí trpět sníženým právním postavením z důvodu jeho odmítnutí.

Oddíl 3. Nezcizitelnost a meze souhlasu. Žádný souhlas, vzdání se práva, smlouva, licence, pracovní podmínka, podmínka vzdělání, podmínky služby, smlouva typu „clickwrap“ nebo „browsewrap“, rozhodčí doložka, podmínka požitků, podmínka grantu, podmínka zadávání veřejných zakázek, pojistná podmínka, pravidlo platformy ani technologický protokol nesmí být vykládány tak, že by se vzdaly, postoupily, zrušily, zmenšily nebo trvale zatížily jakékoli právo zajištěné tímto návrhem zákona. Jakékoli ustanovení, které má takovýto účel učinit, je neplatné v rozporu s veřejným pořádkem v rozsahu, v jakém dochází k jeho narušení. Souhlas může opravňovat pouze ke konkrétnímu, omezenému, odvolatelnému a účelnému úkonu, který je jinak v souladu s tímto návrhem zákona; nikdy nesmí fungovat jako zcizení základního práva a práva na odvolání se nelze vzdát. Odmítnutí nebo odvolání souhlasu nebude mít za následek sankci, vyloučení ze základních služeb, ztrátu právního postavení ani podstatné omezení přístupu k běžnému občanskému, ekonomickému, vzdělávacímu nebo společenskému životu.

Oddíl 4. Žádný nepříznivý závěr z uplatnění práva. Z odmítnutí osoby přijmout, předložit, používat, nosit, financovat, uchovávat nebo interagovat prostřednictvím digitálního identifikačního identifikačního prvku, biometrického systému, programovatelného platebního nástroje, neuronového rozhraní, automatizovaného rozhodovacího systému, tokenizovaného systému titulů, sledovací technologie nebo jiného digitálního mechanismu, který tento návrh zákona chrání před nátlakem, nesmí vzniknout žádný nepříznivý závěr, domněnka, skóre, označení rizika, snížení způsobilosti, spouštění vyšetřování, sankce za poškození reputace, finanční sankce, odmítnutí služby, zvýšená kontrola ani rozdílné zacházení. Zákonné uplatnění jakéhokoli práva zajištěného tímto návrhem zákona samo o sobě nebude považováno za podezřelé a nesmí být použito jako faktor, vstup nebo odůvodnění v žádném rozhodnutí, klasifikaci nebo vynucovacím opatření ze strany vládního subjektu.

Článek II – Definice

Subjekt. Jakákoli fyzická osoba, korporace, partnerství, sdružení, trust, nadace, platforma, prodejce, dodavatel, finanční instituce, vzdělávací instituce, poskytovatel zdravotní péče, pojišťovna, zaměstnavatel, vládní orgán, zahraniční subjekt nebo jiný právní či obchodní subjekt, ať už veřejný nebo soukromý.

Lidská osoba; fyzická osoba. Žijící člen lidského druhu, bez ohledu na fázi vývoje, schopnosti, zdraví nebo stupeň technologického vylepšení. Tyto pojmy nezahrnují žádnou umělou inteligenci, algoritmus, robota, softwarového agenta ani syntetickou entitu, ani žádnou digitální reprezentaci, simulaci ani repliku osoby.

Syntetická entita. Jakákoli umělá inteligence, systém strojového učení, softwarový agent, robot, autonomní systém, digitální dvojče, avatar, simulace nebo jiný artefakt lidské nebo strojové výroby, který projevuje nebo napodobuje inteligentní chování, bez ohledu na stupeň jeho autonomie, schopností nebo deklarované vnímavosti.

Osobní údaje. Veškeré informace, které identifikují, vztahují se k určité fyzické osobě nebo domácnosti, popisují ji, u nichž je rozumné, že by ji bylo možné přiřadit k určité fyzické osobě nebo domácnosti nebo by s ní mohly být propojeny – přímo či nepřímo, samostatně či v kombinaci – včetně identifikátorů, komunikačního obsahu a metadat, biometrických a genetických informací, behaviorálních a odvozených údajů, finančních záznamů, údajů o poloze a digitálních záznamů o aktivitě.

Neurální data. Data generovaná, odvozená nebo měřící aktivitu nebo strukturu centrálního nebo periferního nervového systému osoby a jakákoli data nebo závěry týkající se duševních stavů, myšlenek, emocí nebo kognitivních procesů osoby z nich odvozené.

Neurotechnologie. Jakékoli zařízení, systém nebo technika schopná zaznamenávat, dekódovat, interpretovat, stimulovat, modulovat nebo měnit aktivitu nervového systému, ať už implantovaná, nositelná nebo ovládaná na dálku.

Rozpoznávání emocí; afektivní výpočty. Jakýkoli automatizovaný systém, který detekuje, odvozuje, klasifikuje nebo předpovídá emoce, náladu, pozornost, zapojení, záměry, psychologické stavy nebo osobnostní rysy osoby z biometrických, behaviorálních, fyziologických, nervových nebo expresivních dat.

Digitální identita. Jakýkoli digitální záznam, token, certifikát, aplikace nebo systém – veřejný nebo soukromý – používaný k identifikaci osoby nebo k ověření identity, atributů, statusu, přihlašovacích údajů nebo oprávnění osoby, včetně mobilní identifikace, ověřitelných přihlašovacích údajů, digitálních peněženek obsahujících atributy identity a biometrických identifikátorů používaných k identifikaci.

Vládní subjekt. Stát, každý okres, obec, zvláštní okres a politický útvar; každá jeho pobočka, ministerstvo, agentura a úředník; a jakýkoli dodavatel, příjemce grantu, prodejce nebo soukromý partner v rozsahu, v jakém vykonává funkci jménem, ​​na pokyn nebo s materiální pomocí kteréhokoli z výše uvedených subjektů.

Státní jednání. Jednání vládního subjektu a dále jednání soukromé strany, kdy vládní subjekt k danému jednání donutil, nařídil nebo poskytl významnou podporu, delegoval na soukromou stranu funkci tradičně a výhradně vládní, nebo jednal společně se soukromou stranou tak, že oba nesou společnou odpovědnost za napadené jednání.

Základní služby. Služby bez přiměřené náhrady, které osoba potřebuje pro běžnou účast na hospodářském, občanském nebo společenském životě, včetně, ale nikoli výhradně, elektřiny, vody, vytápění, přístupu k bankovnictví a platbám, zaměstnání, bydlení, zdravotní péče, vzdělávání, záchranných služeb, telekomunikací a přístupu k internetu a přístupu k vládním dávkám, licencím a povolením.

Podstatně ovlivnit. Změnit, podmínit nebo mít rozumnou pravděpodobnost změny nebo podmínění práv, svobod, majetku, živobytí, pověsti, bezpečnosti nebo přístupu k základním službám či příležitostem osoby, ať už je účinek okamžitý nebo rozumně předvídatelný.

Automatizovaný rozhodovací systém. Jakýkoli výpočetní proces, včetně procesu odvozeného z umělé inteligence, strojového učení, statistického modelování nebo algoritmické logiky nebo využívajícího tyto procesy, který vydává, podporuje, doporučuje nebo nahrazuje rozhodnutí, klasifikaci, skóre, pořadí nebo předpověď týkající se osoby.

Dohled. Shromažďování, zachycování, získávání, monitorování, zaznamenávání, uchovávání, agregace nebo analýza osobních údajů nebo komunikace, polohy, pohybu, vztahů či chování osoby.

Skryté. Prováděné, financované, koordinované nebo řízené způsobem, který nebyl jasně a současně sdělen dotčeným osobám tak, že by rozumná osoba neznala totožnost, roli ani účel aktéra.

Svobodně udělený souhlas. Souhlas, který je konkrétní, informovaný, jednoznačný a odvolatelný, udělený potvrzujícím aktem a získaný bez nátlaku. Souhlas není svobodně udělen, pokud je podmínkou přístupu k základním službám, pokud je spojen s nesouvisejícími podmínkami, pokud odmítnutí s sebou nese sankci nebo podstatné zhoršení služby, nebo pokud je vynucen stranou s dominantním postavením na relevantním trhu.

Programovatelné peníze. Jakákoli jednotka peněžní hodnoty nebo platební nástroj – veřejný nebo soukromý, fyzický nebo digitální, včetně digitálních měn centrálních bank, firemních digitálních měn, stablecoinů, tokenů a nástrojů založených na chytrých smlouvách – jejichž použití, převod, hodnota nebo platnost může být podmíněna, omezena, vypršena, přesměrována nebo monitorována jejich emitentem nebo třetí stranou po vydání, ať už je tato funkce v současné době aktivována, či nikoli.

Behaviorální kontrola. Použití jakéhokoli platebního, finančního nebo datového systému k podmiňování, omezování, penalizaci, odměňování nebo usměrňování zákonných rozhodnutí osoby na základě jejího chování, sociálního kreditu, politických nebo náboženských názorů, zdravotního stavu, lokality, vztahů, hodnocení prostředí nebo jiných osobních vlastností.

Tokenizace. Reprezentace vlastnického podílu na majetku digitálním tokenem, záznamem nebo nástrojem zaznamenaným na blockchainu, distribuované účetní knize nebo srovnatelné technologii.

Suverénní vlastnictví. Majetek držený jako rozšíření přirozeného panství lidské osoby – předcházející smlouvě a nikoliv jí – tak, že základní vlastnické právo se podílí na nezcizitelné povaze samotného přirozeného práva. Zvláštní podíly na suverénním vlastnictví může vlastník dobrovolně převést, ale základní vlastnické právo nemůže být zcizeno, zaniklo ani se ho nelze vzdát smlouvou, technologickou podmínkou ani vládním aktem. Pojem „soukromé vlastnictví“, jak je použit v tomto návrhu zákona, se chápe jako nositel tohoto suverénního charakteru. Nic v této definici nebrání dobrovolnému prodeji, pronájmu, licenci, dědictví, hypotéce nebo převodu zvláštních majetkových podílů vlastníkem, ani zákonnému výkonu daní, policejní moci nebo vyvlastnění v souladu s řádným procesem a spravedlivou náhradou. Jejím účelem je zabránit tomu, aby základní lidské vlastnické právo bylo zaniklo, zakryto nebo přeměněno na odvolatelné povolení k platformě smlouvou, tokenizací, digitální architekturou nebo správním pravidlem.

Zahraniční protivník. Jakákoli zahraniční vláda nebo nestátní subjekt a jakýkoli subjekt vlastněný, ovládaný nebo podléhající jurisdikci či řízení takové vlády nebo subjektu, který je označen za zahraničního protivníka podle platných federálních zákonů, nebo u kterého zákonodárný sbor nebo jím určený orgán zjistí, že se dlouhodobě dopouští chování nepřátelského k bezpečnosti, svrchovanosti nebo ústavním svobodám Spojených států nebo tohoto státu. Označení musí být veřejná, založená na důkazech a podléhat pravidelnému přezkumu.

Přísně nezbytné; úzce zaměřené. Omezeno na nejméně rušivé prostředky, které jsou rozumně dostupné k dosažení konkrétního, přesvědčivého a zákonného cíle, ne širší co do rozsahu, trvání nebo dotčené populace, než vyžaduje tento cíl, a podpořeno konkrétními zjištěními.

Článek III – Základní principy

Oddíl 2. Rozsah, použití a povinnost vydávat zákony. Tato digitální listina práv zavazuje všechny složky a úrovně vlády v [váš stát zde] – státní, okresní, obecní a zvláštní okresy – a veškeré jednání představující státní činnost. Zákonodárný sbor přijme a tímto je pověřen, aby přijal zákony rozšiřující ochranu tohoto zákona na jednání soukromých subjektů – včetně korporací, partnerství, sdružení a zahraničních subjektů – v plném rozsahu zákonné pravomoci státu, v oblastech základních služeb, regulovaných odvětví, státních dodavatelů a příjemců grantů, fiduciárních držitelů osobních údajů, platebních a finančních systémů, zaměstnanosti, vzdělávání, bydlení, zdravotní péče, pojištění, úvěrů, veřejných služeb a infrastruktury identity a v dalších oblastech, které zákonodárný sbor shledá srovnatelnou soukromou kontrolu nad základní účastí na občanském, hospodářském nebo společenském životě. Do doby přijetí takové legislativy budou ustanovení tohoto zákona, která upravují soukromé jednání, přímo vymahatelná v maximálním rozsahu povoleném Ústavou Spojených států. Jakákoli smlouva, podmínky služby nebo dohoda, která má za cíl vzdat se práv zde zaručených nebo je podstatně poškodit, je neplatná z hlediska veřejného zájmu a nevymahatelná v rozsahu porušení.

Článek IV – Osobnost a lidská integrita

Oddíl 1. Výlučnost lidské osobnosti. Právnická osobnost, práva zaručená touto Ústavou a oprávnění je uplatňovat náleží výhradně lidským osobám. Žádná syntetická entita nesmí být uznána jako osoba; nesmí jí být udělena právnická osobnost, práva ani postavení; nesmí jí být dovoleno vlastnit majetek samostatně; ani nesmí být jmenována do žádné funkce nebo pozice veřejné moci – bez ohledu na její schopnosti, autonomii, zdánlivou inteligenci nebo údajné vědomí a bez ohledu na jakékoli protichůdné určení smlouvou, listinou, zahraničním právem nebo externími předpisy, a to v plném rozsahu, který Ústava Spojených států dovoluje. Žádná korporace, partnerství, sdružení, trust, nadace, decentralizovaná autonomní organizace ani jiná právnická osoba nesmí být uznána, organizována, licencována ani povolena k činnosti v [váš stát zde], pokud je praktická kontrola, skutečné vlastnictví, hlasovací právo, správní pravomoc nebo rozhodovací pravomoc této entity svěřena, delegována nebo účinně vykonávána syntetickou entitou. Právnická subjektivita existuje pouze jako procesní nástroj pro sdružování, odpovědnost a majetkové zájmy lidských osob a nesmí být použita k nepřímému udělení statusu, vlastnictví, správní pravomoci nebo práv syntetické entitě. Nic v tomto oddíle nenarušuje uznání korporací, partnerství a sdružení jako právnických osob; takové uznání je procesní konvencí pro kolektivní jednání a odpovědnost lidských osob, nepředkládá žádný ontologický nárok a nesmí být analogicky ani jinak rozšířeno na udělení subjektivity nebo práv jakékoli autonomní syntetické entitě.

Oddíl 2. Tělesná integrita. Každá lidská osoba má právo na integritu svého vlastního těla. Žádná osoba nesmí být povinna jako podmínku zaměstnání, vzdělání, základních služeb, cestování, obchodu, občanské účasti nebo přístupu k jakémukoli veřejnému místu nebo výhodě přijmout, nosit nebo se podrobit jakémukoli implantovanému, požitému nebo připevněnému zařízení; biometrické augmentaci; neuronovému rozhraní; nebo jakékoli jiné biologicko-digitální integraci. Žádný vládní subjekt nesmí nařídit genetickou, biologickou nebo technologickou modifikaci nebo augmentaci jakékoli lidské osoby, ani podmiňovat jakékoli právo, výhodu nebo službu takovou modifikací. Žádná osoba nesmí být vystavena diskriminaci, odepření služeb nebo rozdílnému zacházení na základě genetické informace nebo na základě odmítnutí jakéhokoli vylepšení, augmentace, implantace nebo biologicko-digitální integrace.

Oddíl 3. Kognitivní svoboda a duševní soukromí. Svoboda myšlení je absolutní. Vnitřní duševní život lidské osoby – myšlenky, přesvědčení, emoce a svědomí – je nedotknutelný a mimo dosah jakéhokoli vládního subjektu a každého soukromého subjektu. Neurální data představují podle tohoto zákona nejvíce chráněnou třídu osobních údajů: mohou být shromažďována nebo zpracovávána pouze se svobodným souhlasem dané osoby v každém jednotlivém případě; nikdy nesmějí být prodávána; a nikdy nesmějí být shromažďována, používána ani zveřejňována k dekódování, odvozování, předpovídání nebo manipulaci s duševními stavy osoby proti zájmům této osoby nebo bez jejího vědomí. Žádný vládní subjekt nesmí za žádných okolností používat neurotechnologie k monitorování, výslechu, manipulaci nebo trestání jakékoli osoby. S výjimkou níže uvedených případů nesmí žádný soukromý subjekt používat neurotechnologie vůči žádné osobě za účelem sledování, identifikace, výslechu, monitorování, dekódování, odvozování, predikce, manipulace, stimulace, modulace, kontroly chování, bodování, disciplinárních opatření, určování způsobilosti nebo kontroly přístupu. Souhlas nebude platný, pokud je použití neurotechnologie podmínkou zaměstnání, vzdělání, bydlení, úvěrů, pojištění, přístupu ke zdravotní péči, základních služeb, veřejných prostor, právního statusu, občanské účasti nebo běžné obchodní účasti. Bez ohledu na výše uvedené nic v tomto oddíle nezakazuje lékařské, terapeutické, asistenční nebo přístupné použití neurotechnologie z iniciativy osoby, za předpokladu, že takové použití je specifické, informované, odvolatelné, úzce omezené na účel požadovaný osobou nebo jejím zákonným zástupcem a není použito k vytvoření, školení, prodeji, zveřejňování nebo přispívání k jakémukoli systému profilování, predikce, bodování, disciplinárnímu systému nebo systému kontroly chování.

Oddíl 4. Zákaz rozpoznávání emocí a psychometrického profilování. Žádný vládní subjekt nesmí na žádné osobě používat rozpoznávání emocí ani afektivní výpočty. V souvislosti se zaměstnáním, vzděláváním, zdravotní péčí, pojištěním, úvěry, bydlením nebo přístupem k základním službám nesmí být u žádné osoby prováděno žádné rozpoznávání emocí, afektivní výpočty ani psychometrické, behaviorální či sociálně-emoční profilování. Žádná vzdělávací instituce ani žádný dodavatel, platforma ani dodavatel poskytující služby nesmí podrobit žádného studenta rozpoznávání emocí, afektivnímu výpočtu ani shromažďování, analýze nebo hodnocení sociálně-emočních, psychologických nebo behaviorálních údajů za účelem profilování, predikce nebo intervence. Tento zákaz není podmíněn souhlasem. Nic v tomto dokumentu nebrání individualizované vzdělávací nebo zdravotní službě, o kterou si rodič nebo zákonný zástupce studenta výslovně a samostatně požádal a která není použita k vytvoření nebo trénování jakéhokoli profilovacího, predikčního nebo skórovacího systému.

Článek V – Digitální soukromí a autonomie

Oddíl 2. Ochrana před hromadným a všudypřítomným sledováním. Trvalé, nerozlišující nebo drancingové sledování populace je zakázáno a nepřipouští žádnou výjimku. Takové zakázané sledování zahrnuje hromadné odposlechy komunikace, hromadné sledování polohy, rozpoznávání obličeje v reálném čase nebo necílené rozpoznávání obličeje, necílenou biometrickou identifikaci a monitorování chování v měřítku populace. Cílené použití rozpoznávání obličeje nebo biometrické identifikace zaměřené na konkrétní, identifikovanou osobu je povoleno pouze na základě soudního příkazu splňujícího požadavky oddílu 1 a nikdy nesmí být prováděno necíleně nebo v celé populaci. Nasazení sledovacích technologií ve veřejných prostorách – včetně kamer, senzorů, automatických čteček registračních značek a podobných zařízení – musí být omezeno jasnými zákonnými normami, předem zveřejněno, podléhat demokratickému schválení příslušným zákonodárným orgánem a omezeno na ochranu anonymity a svobody sdružování. Data shromážděná pro jeden konkrétní, zákonný, úzce definovaný účel nesmí být znovu použita, uchovávána nad rámec tohoto účelu ani kombinována s jinými soubory dat jakýmkoli způsobem, který rozšiřuje sledování nebo profilování, bez nového, svobodně uděleného souhlasu každé dotčené osoby nebo nového soudního příkazu splňujícího požadavky oddílu 1.

Oddíl 3. Digitální autonomie a svoboda od manipulace. Každý člověk má právo nebýt vystaven skryté digitální manipulaci ze strany jakéhokoli vládního subjektu, dodavatele nebo korporace působící v [váš stát zde] nebo jej podstatně ovlivňující, včetně skrytých psychologických operací, behaviorálního podmiňování nebo algoritmického cílení, jehož cílem je formovat přesvědčení, emoce nebo chování bez odhalení. Vládním subjektům a jejich partnerům je zakázáno zapojovat se do: (a) skryté cenzury prostřednictvím zmocněnců, včetně tajné koordinace se soukromými platformami nebo jejich nátlaku za účelem potlačení zákonného projevu nebo názorů; (b) skrytých ovlivňovacích operací nebo astroturfingových kampaní zaměřených na obyvatele prostřednictvím botů, falešných person, nezveřejněného sponzorovaného obsahu nebo klamavých syntetických médií; a (c) manipulace se zpravodajskými kanály, výsledky vyhledávání nebo viditelností informací prostřednictvím nezveřejněných algoritmických prostředků s cílem zvýhodnit nebo znevýhodnit politické, ideologické nebo náboženské názory. Jakýkoli digitální obsah, služba nebo rozhraní provozované, financované nebo řízené vládním subjektem, které se snaží ovlivnit chování, musí jasně a současně odhalit svůj vládní původ, svůj účel a jakékoli použití algoritmické personalizace nebo cílení. Běžná, transparentní vládní komunikace a rutinní návrh administrativního rozhraní, které skrytě nezneužívá kognitivní zkreslení k újmě osoby, nejsou tímto oddílem zakázány.

Oddíl 4. Zákaz „zpětných“ a „dragnet“ zatykačů bez podezření. Zatykače založené na zpětné lokalizaci, geofenci, reverzním klíčovém slově, reverzní biometrické identifikaci nebo srovnatelné zatykače, které nejprve identifikují osoby a až poté prokáží konkrétní podezření, jsou zakázány. Nesmí být vydán žádný zatykač, který by vyžadoval předložení seznamu osob, zařízení, účtů nebo vyhledávání definovaných přítomností v zeměpisné oblasti, použitím vyhledávacího výrazu nebo vlastnictvím určité charakteristiky, spíše než konkrétním podezřením ohledně konkrétní, identifikované osoby nebo zařízení. Jakékoli vyhledávání nebo získávání dat tohoto druhu je povoleno pouze tehdy, je-li zaměřeno na konkrétní, identifikovanou osobu nebo zařízení na základě pravděpodobného důvodu a konkrétního podezření a splňuje-li požadavky zatykače podle oddílu 1.

Článek VI – Kontrola údajů, integrita a sebeurčení

Oddíl 2. Minimalizace dat, zabezpečení a uchovávání. Subjekty shromažďují pouze minimální množství osobních údajů nezbytných k poskytování služby, kterou si osoba vyžádala, nebo ke splnění jasně definované zákonné povinnosti. Povinné uchovávání osobních údajů nad rámec toho, co je nezbytné pro výslovně uvedený účel, je zakázáno, s výjimkou případů, kdy je to striktně vyžadováno zákonem a podléhá soudnímu a legislativnímu dohledu. Osobní údaje musí být uloženy bezpečně, šifrovány při přenosu i v klidu a chráněny před neoprávněným přístupem; narušení musí být neprodleně oznámeno dotčeným osobám spolu s účelnými nápravnými opatřeními a veřejným vyúčtováním.

Oddíl 3. Ochrana před zneužíváním a profilováním. Vytváření, udržování nebo prodej tajných digitálních profilů osob – zejména pro účely vymáhání práva, úvěrů, zaměstnání, bydlení, zdravotnictví, pojištění, vzdělávání nebo politického cílení – bez vědomí a svobodného souhlasu dané osoby je zakázáno. Automatizované profilování, které podstatně ovlivňuje práva, příležitosti nebo přístup osoby ke službám, nesmí být prováděno bez smysluplného lidského dohledu, jasného zveřejnění a účinného odvolání se k lidské osobě s rozhodovací pravomocí. Žádná osoba nesmí být vystavena diskriminaci, odepření služeb nebo rozdílnému zacházení na základě algoritmického hodnocení rizik, prediktivní analýzy nebo neprůhledných profilovacích systémů.

Oddíl 4. Zvýšená ochrana nezletilých osob. Osobní údaje osoby, o které je známo nebo se důvodně předpokládá, že je nezletilá, podléhají podle tohoto návrhu zákona nejvyšší úrovni ochrany. Žádný subjekt nesmí prodávat osobní údaje nezletilé osoby, vystavovat nezletilou osobu behaviorálnímu profilování nebo cílené reklamě ani shromažďovat osobní údaje nezletilé osoby nad rámec toho, co je nezbytně nutné k poskytování služby, o kterou nezletilá osoba nebo její rodič či opatrovník kladně požádal; souhlas se zpracováním údajů nezletilé osoby nelze odvodit z používání služby. Ochrany tohoto oddílu doplňují zákazy článku IV, oddílu 4 týkající se rozpoznávání emocí a sociálně-emocionálního a psychometrického profilování studentů, a neomezují je.

Článek VII – Umělá inteligence ve správě věcí veřejných a veřejném životě

Oddíl 1. Zákaz pravomoci umělé inteligence nad životem a živobytím. Žádnému automatizovanému rozhodovacímu systému nesmí být udělena nezávislá ani konečná pravomoc v žádné vládní, kvazivládní nebo veřejně delegované funkci, kde rozhodnutí podstatně ovlivňují život, svobodu, živobytí, majetek nebo základní práva jakékoli osoby. Všechna taková rozhodnutí zůstávají pod konečnou pravomocí odpovědného lidského úředníka, který rozumí základu rozhodnutí, ponechává si plnou pravomoc potlačit jakýkoli algoritmický výstup a je právně odpovědný za výsledek.

Oddíl 2. Zakázané použití umělé inteligence ve správě věcí veřejných a donucovacích funkcích. Následující použití automatizovaných rozhodovacích systémů jakýmkoli vládním subjektem je výslovně zakázáno: (a) určování viny, neviny nebo vynášení rozsudků; (b) vydávání nebo výkon zatýkacích rozkazů, domovních prohlídek nebo podobných donucovacích příkazů; (c) přijímání konečných rozhodnutí o způsobilosti k poskytování nebo odepření základních veřejných služeb, dávek, licencí nebo povolení; (d) určování individuální daňové povinnosti nebo zahájení donucovacích opatření bez smysluplného lidského přezkoumání; (e) provádění prediktivní policejní činnosti zaměřené na jednotlivce nebo čtvrti na základě algoritmických předpovědí; a (f) nasazení smrtící nebo zraňující síly – včetně autonomních zbraní, dronů nebo robotických systémů – bez přímé lidské kontroly a odpovědnosti v reálném čase.

Oddíl 3. Transparentnost a auditovatelnost vládní umělé inteligence. Žádný automatizovaný rozhodovací systém nesmí být používán žádným vládním subjektem ani žádným soukromým subjektem při poskytování služeb vládnímu subjektu, pokud není transparentní a auditovatelný. Transparentnost a auditovatelnost musí zahrnovat minimálně: (a) veřejné zveřejnění účelu, rozsahu a kontextu nasazení systému; (b) srozumitelnou dokumentaci zdrojů dat, trénovacích datových sad, vstupních proměnných a rozhodovací logiky nebo architektury modelu; (c) jasnou, lidsky čitelnou auditní stopu pro každé rozhodnutí, která dostatečně podrobně vysvětluje, jak vstupy vedly k výstupům, aby umožnila nezávislé přezkoumání a napadení; a (d) nezávislé audity třetích stran v pravidelných intervalech se zveřejněním zjištění, včetně posouzení zkreslení, míry chyb a rozdílného dopadu. Každá osoba nepříznivě dotčená rozhodnutím zahrnujícím automatizovaný rozhodovací systém má právo získat úplné vysvětlení rozhodnutí a zvážených faktorů, napadnout rozhodnutí před neutrálním lidským rozhodovatelem a mít přístup ke všem údajům a protokolům použitým v tomto rozhodnutí, s výhradou pouze úzce zaměřené ochrany soukromí třetích stran.

Oddíl 4. Požadavky na transparentnost pro komerční systémy umělé inteligence. Žádný automatizovaný rozhodovací systém nesmí být používán pro komerční účely ovlivňující obyvatele [váš stát zde] – ať už korporacemi, finančními institucemi, zaměstnavateli, vzdělávacími institucemi, poskytovateli zdravotní péče nebo platformami – pokud nesplňuje následující požadavky: (a) jasné oznámení uživatelům, že je automatizovaný systém používán, v jaké funkci a s jakým účelem; (b) dostupnost vysvětlení rozhodování systému v termínech srozumitelných pro běžně informovanou osobu; (c) udržování podrobné auditní stopy pro významná rozhodnutí ovlivňující přístup k zaměstnání, bydlení, úvěrům, pojištění, vzdělávání, zdravotní péči nebo jiným základním příležitostem; a (d) poskytnutí smysluplného a včasného odvolání lidskému rozhodovateli. Tvrzení o obchodním tajemství nebo vlastnickém zájmu nesmí vyvrátit základní práva na vysvětlení, audit a odvolání; pokud je skutečně dotčena důvěrnost, může soud takové systémy přezkoumat na základě ochranného opatření, aby ochránil jak práva dotčené osoby, tak jako jakoukoli oprávněnou důvěrnost.

Článek VIII – Soukromé vlastnictví v digitální a tokenizované ekonomice

Oddíl 2. Zákaz donucovací nebo zatemňující tokenizace. Žádný vládní subjekt ani regulovaná instituce nesmí požadovat, aby jakákoli osoba nebo podnik převedla majetkový podíl do tokenizované nebo pouze digitální formy jako podmínku zákonného užívání, převodu nebo užívání majetku. Jakýkoli program tokenizace aktiv sponzorovaný, nařízený nebo schválený vládou musí být striktně dobrovolný, doprovázený úplným zveřejněním rizik v jednoduchém jazyce a musí zachovat (a) možnost návratu k tradičnímu, netokenizovanému titulu; (b) jasnost skutečného a právního vlastnictví; a (c) přístup k záznamům v lidsky čitelné, netechnické formě.

Oddíl 3. Ochrana před programovatelnými a behaviorálně kontrolovanými penězi. Každý finanční systém, platební infrastruktura a měna působící v [váš stát zde] musí respektovat ekonomickou svobodu a zákonnou autonomii jednotlivců. Programovatelné peníze jsou v [váš stát zde] zakázány, pokud jsou navrženy, zamýšleny, konfigurovány nebo architektonicky způsobilé k (a) kontrole, omezení nebo řízení zákonných výdajů jednotlivců na základě jejich chování, sociálního kreditu, politických nebo náboženských názorů, zdravotního stavu, umístění, sdružení nebo jiných osobních atributů; (b) uvalování automatických sankcí, deaktivací, vypršení platnosti, geografických omezení nebo limitů kategorií produktů nesouvisejících s dobrovolnými smluvními podmínkami; nebo (c) umožňování centralizovaného monitorování nebo kontroly zákonných transakcí jednotlivců v reálném čase nad rámec toho, co je nezbytně nutné pro účely boje proti podvodům nebo krádeži nebo pro úzce zaměřené vymáhání práva v souladu s požadavky článku V. Stát [váš stát zde] nesmí (a) vydávat ani přijímat žádnou měnu ani platební systém, který obsahuje behaviorální kontroly nebo mechanismy sociálního kreditu; (b) vynakládat jakékoli veřejné prostředky nebo personál na správu, implementaci nebo vynucování jakéhokoli federálního nebo mezinárodního programu programovatelných peněz, který podmiňuje ekonomickou účast dodržováním politických, ideologických, sociálních, environmentálních nebo behaviorálních kritérií, ani nutit žádného úředníka nebo obyvatele k účasti na takovém programu; nebo (c) delegovat na jakýkoli soukromý subjekt praktickou pravomoc k implementaci takových kontrol pod rouškou smlouvy, pokud by takové ujednání účinně obcházelo ochranu tohoto zákona.

Oddíl 4. Právo na analogové a neprogramovatelné finanční možnosti. Obyvatelé [váš stát zde] si vždy zachovávají právo používat neprogramovatelné formy peněz a plateb – včetně hotovosti a jednoduchých digitálních nástrojů, které nepodléhají behaviorální kontrole – pro zákonné transakce. Nikdo nesmí být zákonem ani praktickým vyloučením ze základních služeb nucen k používání programovatelného nebo sledovaného platebního systému. Každý vládní subjekt a každý poskytovatel základních služeb působící v [váš stát zde] přijímá neprogramovatelné platební prostředky pro osobní transakce; základní veřejné služby a zákonem stanovené platby, včetně daní, poplatků a pokut, musí být splatné neprogramovatelnými prostředky. Toto právo je vymahatelné podle článku XIII.

Článek IX – Digitální identita a právo na analogový život

Oddíl 2. Žádné univerzální nebo interoperabilní systémy identity. Stát [váš stát zde] nesmí zavádět, přijímat, spravovat ani financovat žádný univerzální, centralizovaný nebo interoperabilní systém digitální identity; ani nevynakládat veřejné prostředky ani personál na implementaci nebo vynucování takového systému vyhlášeného jakýmkoli federálním, mezinárodním nebo nadnárodním orgánem; ani nutit žádného úředníka nebo obyvatele k účasti na takovém systému. Žádný doklad totožnosti vydaný nebo uznaný v [váš stát zde] nesmí být propojen s platebními systémy, sociálním bodováním, údaji o chování, zdravotním stavu nebo sledováním polohy ani jimi nesmí být podmíněn, ani nesmí být navržen tak, aby umožňoval sledování prezentace identity osoby v různých kontextech.

Oddíl 3. Právo na analogový život. Každý si zachovává právo žít, obchodovat, uzavírat smlouvy, cestovat, identifikovat se a přistupovat k vládním a základním službám osobně, v papírové podobě i offline. Vládní subjekty a poskytovatelé základních služeb musí udržovat analogové přístupové kanály, které jsou v podstatě rovnocenné z hlediska dostupnosti, nákladů, včasnosti a kvality jako jejich digitální protějšky. Žádný analogový kanál nesmí být navržen, obsazen, naceněn, zpožděn ani spravován způsobem, který by předvídatelně nutil běžné osoby k digitální účasti. Tento článek rozšiřuje právo na neprogramovatelnou platbu zajištěné článkem VIII, oddílem 4, a musí být vykládán v souladu s ním a je vymahatelný podle článku XIII.

Článek X – Souhlas vládnoucích v digitální správě věcí veřejných

Oddíl 2. Nepřijímání externích rámců digitální správy. Žádný vládní subjekt nesmí přijímat, implementovat, vymáhat ani vynakládat veřejné prostředky ani personál na jakýkoli rámec digitální správy, modelový zákon, technickou normu, certifikační systém nebo politický program vyhlášený jakýmkoli mezinárodním, nadnárodním nebo nevládním orgánem – včetně rámců týkajících se digitální identity, programovatelných peněz, správy dat, online projevu, zdravotních dokladů nebo vzdělávacích technologií – s výjimkou případů, kdy je to na základě zákona řádně přijatého zákonodárným sborem po veřejném oznámení a slyšení. Žádný takový rámec nesmí být v [váš stát zde] uveden v platnost smlouvou, podmínkou grantu, administrativními pokyny, požadavkem na akreditaci nebo normou pro zadávání veřejných zakázek v obcházení tohoto oddílu.

Oddíl 3. Zákaz vyhýbání se veřejnému a soukromému sektoru. Žádný vládní subjekt se nesmí vyhýbat tomuto návrhu zákona tím, že by soukromého subjektu nabádal, financoval, povzbuzoval, uzavíral smlouvy, licencoval, akreditoval, zastupoval, imunizoval, jednal společně se soukromým subjektem nebo by mu poskytoval významné povzbuzení k tomu, aby dělal to, co je samotnému vládnímu subjektu zakázáno. Pokud soukromý subjekt provádí, umožňuje nebo vynucuje digitální funkci za takového zapojení vlády, bude toto jednání pro účely tohoto návrhu zákona považováno za státní akci, jak je tento pojem definován v článku II.

Článek XI – Svoboda digitálního projevu, sdružování a přístupu k informacím

Oddíl 2. Ochrana před digitálním zařazením na černou listinu a odebráním z platformy prostřednictvím zmocněnce. Vládním subjektům a úředníkům je zakázáno udržovat tajné seznamy, seznamy sledovaných osob nebo systémy označování, které vedou k potlačování zákonného online projevu, odepření digitálních služeb nebo finančnímu odebrání z platformy bez řádného procesu a veřejné odpovědnosti. Pokud vládní subjekt donutí soukromou platformu nebo jí poskytne významnou podporu a platforma se následně zapojí do cenzury, stínového zakazování, algoritmického snižování hodnocení, demonetizace nebo odebrání zákonného projevu z platformy, bude toto jednání považováno za státní akci a podléhat plné ústavní kontrole. Nic v tomto článku nevyžaduje, aby jakákoli soukromá platforma, vydavatel nebo řečník hostil, šířil, zesiloval nebo se zdržel odstranění jakéhokoli konkrétního projevu, ani aby přijal jakýkoli standard redakční neutrality; ochrana tohoto článku se vztahuje proti vládnímu zkrácení, vládnímu nátlaku soukromých aktérů a odepření přístupu stanovenému v oddíle 4 – nikoli proti výkonu vlastního redakčního úsudku soukromé strany.

Oddíl 3. Právo na šifrování a bezpečnou komunikaci. Jednotlivci a organizace mají právo používat ve své komunikaci, ukládání a transakcích silné šifrovací a soukromotvorné technologie. Žádný zákon nesmí nařizovat zadní vrátka, univerzální klíče, úschovu klíčů ani systematické oslabování šifrování v rámci [váš stát zde]. Nikdo nesmí být nucen sdělit dešifrovací klíč, heslo nebo jiné prostředky přístupu k šifrovaným datům, ani pouhé neudělení nebo odmítnutí tak učinit nesmí být považováno za důkaz viny ani nebude trestně stíháno; tato ochrana je doplňkem k výsadě proti sebeobviňování a nesnižuje ji.

Oddíl 4. Svoboda odpírání základní digitální infrastruktury na základě úhlu pohledu. Žádný poskytovatel základní infrastruktury digitálního přístupu – včetně platebních a finančních transakčních systémů, bankovních a peněžních převodních služeb, systémů identity a ověření, internetového připojení, služeb doménových jmen a hostingu, na nichž závisí přístup k legální online přítomnosti, a dalších srovnatelných nástrojů, bez nichž není běžná účast na ekonomickém, občanském nebo expresivním životě rozumně možná – nesmí odepřít, pozastavit, omezit, vyřadit z bankovnictví ani zhoršit přístup ke svým službám na základě zákonného projevu, názoru, náboženského nebo politického přesvědčení nebo zákonného sdružení osoby. Tento oddíl chrání přístup k prostředkům účasti; nevyžaduje, aby jakákoli platforma, vydavatel nebo řečník hostoval nebo zesiloval konkrétní projev, a nedosahuje vlastních expresivních produktů poskytovatele. Tento oddíl je vymahatelný podle článku XIII a jeho ochrana patří mezi ty, které zákonodárce rozšíří na soukromé subjekty podle článku III, oddílu 2.

Článek XII – Ochrana před zahraničními a mimojurisdikčními digitálními hrozbami

Oddíl 2. Kontrola nad státními daty a kritickou infrastrukturou. Pro účely tohoto oddílu se hardware, software, cloud, komponenta, firmware, služba nebo ujednání o nakládání s daty považuje za kontrolované zahraničním protivníkem, pokud je příslušná strana vlastněna, kontrolována, ve výhodném držení, podléhá pokynům zahraničního protivníka nebo – prostřednictvím jakéhokoli zprostředkovatele, mateřské společnosti, dceřiné společnosti, přidružené společnosti nebo smluvního ujednání a bez ohledu na nominální státní příslušnost nebo místo založení zprostředkovatele – v konečném důsledku odpovědná zahraničnímu protivníkovi, nebo pokud strana podléhá jurisdikci zahraničního protivníka tak, že může být ze zákona nucena zveřejnit data, udělit přístup nebo podniknout kroky na pokyn tohoto protivníka.

Nominální sídlo, sídlo nebo umístění datového centra v jurisdikci, která není protivníkem, nevylučuje tento oddíl, pokud vlastnictví, kontrola nebo jurisdikce, pod kterou lze podat žalobu, sahají k zahraničnímu protivníkovi. Citlivé osobní údaje obyvatel, které jsou v úschově nebo pod kontrolou vládního subjektu, budou uloženy a zpracovány ve Spojených státech; tyto údaje nesmí být převedeny do zahraničního protivníka, nesmí být tímto subjektem uloženy, zpřístupněny ani zpracovány pod jeho kontrolou a žádný souhlas neopravňuje k předání jinak zakázanému tímto ustanovením.

Přenos, ukládání nebo zpracování takových údajů v jakékoli jiné zahraniční jurisdikci je povoleno pouze tehdy, pokud tato jurisdikce poskytuje ochranu v podstatě rovnocennou ochraně tohoto návrhu zákona, pouze za přísných záruk a závazných vymahatelných závazků a pouze v nezbytně nutném rozsahu, přičemž důkazní břemeno rovnocennosti a nezbytnosti leží na vládním subjektu. Kritická digitální infrastruktura pořízená, provozovaná nebo spoléhaná vládním subjektem – včetně volebních systémů a systémů pro registraci voličů, systémů digitální identity a ověřování totožnosti, biometrických databází, základních platebních linek, zdravotních záznamů, nouzových systémů a systémů tísňového volání 911, komunikace pro veřejnou bezpečnost a řídicích systémů veřejných služeb, elektrické sítě a vodovodních systémů – nesmí záviset na hardwaru, softwaru, firmwaru, komponentách, cloudových systémech nebo vzdálené údržbě, aktualizaci nebo administrativním přístupu kontrolovaném zahraničním protivníkem; tento zákaz je kategorický pro volební systémy, systémy pro registraci voličů a systémy digitální identity a nepřipouští žádnou výjimku.

Pro ostatní kritickou digitální infrastrukturu v rámci tohoto oddílu je výjimka přípustná pouze na základě konkrétně definovaných písemných zjištění, že neexistuje žádná rozumná nekonfliktní alternativa, že závislost je nezbytně nezbytná a její rozsah a trvání je úzce omezené a že jsou zavedena vymahatelná zmírňující opatření; tato zjištění musí být zveřejněna a přezkoumána nejméně jednou ročně a výjimka vyprší, pokud nebude obnovena na základě nových zjištění. Kritická digitální infrastruktura musí být navržena a udržována tak, aby zůstala provozuschopná a aby citlivá data rezidentů zůstala chráněna a obnovitelná v případě, že je jakákoli závislost propojená se zahraničím přerušena, zrušena nebo ohrožena; závislost, kterou nelze přerušit bez znemožnění základní vládní funkce, je zakázána. Každý vládní subjekt musí vést a v rozsahu, který je v souladu s bezpečností, zveřejňovat inventář identifikující, kde jsou citlivá data rezidentů uložena a zpracovávána, a identifikující hardware, software, firmware, komponenty, cloudové systémy a ujednání o vzdáleném přístupu propojený se zahraničím, na kterých jeho kritická digitální infrastruktura závisí; tato povinnost doplňuje povinnosti transparentnosti podle článku XIV.

Článek XIII – Digitální řádný proces a nápravné prostředky

Oddíl 2. Vyloučení nezákonně získaných důkazů. Data, sdělení nebo jiné důkazy získané, nabyté nebo odvozené v rozporu s touto digitální listinou práv nebudou přípustné proti žádné osobě v žádném trestním, občanskoprávním, správním ani jiném řízení vedeném vládním subjektem, ani nebudou použity jako základ pro jakékoli nepříznivé vládní opatření.

Oddíl 3. Občanskoprávní nápravy, aktivní legitimace a vymáhání. Každá osoba, jejíž práva podle tohoto zákona jsou porušena, má soukromoprávní právo podat žalobu proti odpovědným stranám, veřejným i soukromým, o soudní zákaz a deklaratorní náhradu škody, skutečnou a paušální náhradu škody a přiměřené poplatky a náklady právního zastoupení. Stát a jeho pododdělení se tímto vzdávají svrchované imunity ve vztahu k nárokům vyplývajícím z tohoto zákona, a to v rozsahu nezbytném k tomu, aby náprava podle tohoto článku byla účinná. Soudy [váš stát zde] mají jurisdikci projednávat a rozhodovat o všech nárocích vyplývajících z tohoto zákona; aktivní legitimace udělená tímto článkem je věcí ústavního práva státu, vymahatelnou u soudů tohoto státu bez ohledu na to, zda by stejný nárok splňoval požadavky na aktivní legitimaci nebo soudní vymahatelnost jakéhokoli federálního soudu, a žádné omezení jurisdikce federálních soudů nezmenší právo osoby získat úlevu podle tohoto zákona u soudů tohoto státu. Nezákonné shromažďování, získávání, uchovávání nebo zveřejňování osobních údajů osoby a jakékoli sledování prováděné v rozporu s tímto zákonem představují konkrétní a specifikovanou újmu dostatečnou k udělení oprávnění k žalobě, ať už dotyčná osoba může prokázat další následnou újmu; dotyčná osoba nemusí čekat na použití nebo další šíření údajů, aby se domáhala nápravy. Vzhledem k tomu, že porušení tohoto zákona jsou často skryta, promlčecí lhůta pro nárok podle tohoto zákona nezačne běžet, dokud se žalobce o porušení nedozvěděl nebo se o něm přiměřené opatrnosti dozvědět neměl. Soudy budou vykládat nejasnosti ve prospěch ochrany individuálních práv, soukromí, autonomie a majetku; opakované nebo systematické porušování ze strany korporací, dodavatelů nebo agentur může vést k přísnějším sankcím, včetně odebrání licencí, vyloučení z veřejných zakázek a strukturálních nápravných opatření nařízených soudem.

Oddíl 4. Ochrana oznamovatelů a novinářů. Osoba, která zákonně zveřejní důkazy o porušování digitálních práv, nezákonném sledování, skryté manipulaci nebo protiústavním nasazení automatizovaných rozhodovacích systémů, systémů digitální identity nebo programovatelných peněz, bude chráněna před odvetnými opatřeními, kriminalizací a občanskoprávní odpovědností, s výhradou omezených výjimek pro skutečně utajované informace nezbytně nutné pro veřejnou bezpečnost. Novináři a výzkumníci vyšetřující porušování digitálních práv požívají robustní ochrany svých zdrojů, dat a pracovních výsledků v souladu s veřejným zájmem. Tento oddíl zavazuje stát a všechny osoby v rámci zákonné regulační pravomoci státu a nelze jej vykládat tak, že poskytuje imunitu vůči platným federálním zákonům; žádný státní úředník, agentura, soud, dodavatel, příjemce grantu ani jeho pododdíl však nesmí podniknout odvetná opatření proti chráněným zveřejněním ani je penalizovat, s výjimkou případů výslovně vyžadovaných příslušným federálním zákonem.

Článek XIV – Demokratický dohled, transparentnost a účast veřejnosti

Oddíl 2. Nezávislé orgány dohledu. Zákonodárný sbor zřídí jednu nebo více nezávislých institucí dohledu, které disponují technickými a právními znalostmi, a které budou monitorovat digitální praktiky vlády a významných soukromých subjektů, provádět audity a vyšetřování, přijímat stížnosti a petice od veřejnosti a doporučovat donucovací opatření a politické reformy. Tyto orgány budou chráněny před politickým a korporátním vlivem prostřednictvím pevně stanovených funkčních období, transparentních jmenování a přísných pravidel pro střet zájmů. Každý orgán dohledu bude dostávat vyhrazené, opakující se finanční prostředky dostatečné k plnění svých funkcí; tyto finanční prostředky budou přidělovány jako pevné minimální procento z rozpočtů agentur, nad nimiž dohlíží, nebo jiným mechanismem, který neumožní zrušení nebo podstatné snížení financování jako prostředek k narušení nezávislosti nebo kapacity orgánu.

Článek XV – Výklad, oddělitelnost, nebránící se uplatňování práva a budoucí technologie

Oddíl 2. Vztah k federálním a jiným zákonům. V případech, kdy federální zákon poskytuje menší ochranu než tento návrh zákona, se ustanovení tohoto zákona budou řídit všemi záležitostmi v jurisdikci [váš stát zde] v maximálním rozsahu, jaký Ústava Spojených států dovoluje. Nic v tomto dokumentu neopravňuje stát k porušování jakéhokoli práva uděleného Ústavou Spojených států; tento návrh zákona doplňuje a posiluje tuto ochranu v digitální oblasti.

Oddíl 3. Nevynucování státní moci. Nic v tomto návrhu zákona nelze vykládat tak, že by to rušilo platný federální zákon v jeho příslušné oblasti působnosti, ani tak, že by to upravovalo zákonné fungování federální vlády. Žádný úředník, agentura, útvar, dodavatel, příjemce grantu ani nástroj tohoto státu však nebude povinen ani povolen vynakládat státní moc, finanční prostředky, personál, pravomoc k zadávání veřejných zakázek, pravomoc udělovat licence nebo administrativní aparát k implementaci, vynucování nebo praktickému uplatňování jakéhokoli federálního, mezinárodního nebo soukromého programu digitální správy věcí veřejných způsobem, který je v rozporu s tímto návrhem zákona, s výjimkou případů, kdy Ústava Spojených států vyžaduje jinak.

Oddíl 4. Nedelegovatelné jádro; Nouzové situace. Ochrany tohoto návrhu zákona jsou nedelegovatelné a nelze se jich vzdát jakýmkoli způsobem, který by podstatně ohrozil jejich hlavní účel. Žádná nouzová situace, krize ani prohlášený výjimečný stav nesmí pozastavit, zrušit ani odložit žádné právo zajištěné tímto návrhem zákona. Vzhledem k tomu, že tato práva jsou nezcizitelná, může nouzové opatření nanejvýš úzce a dočasně zatěžovat konkrétní výkon práva a pouze za podmínek stanovených v tomto oddíle; samotné právo není v žádném případě pozastaveno a níže uvedené zákazy nesmí být vůbec zatěžovány. Jakékoli přípustné nouzové opatření musí být (a) schváleno nadpoloviční většinou hlasů zákonodárného sboru, nebo, pokud je iniciováno výkonnou mocí, ratifikováno takovým hlasováním v krátké, pevně stanovené lhůtě, jinak zanikne; (b) automaticky zanikne po uplynutí stanovené a krátké doby, pokud není znovu schváleno stejnou nadpoloviční většinou; a (c) vždy podléhá soudnímu přezkumu. Bez ohledu na jakékoli jiné ustanovení tohoto oddílu nelze za nouzového stavu nebo prohlášeného výjimečného stavu pozastavit následující: výlučnost lidské osobnosti a záruky tělesné integrity a kognitivní svobody stanovené v článku IV; zákaz sledování pomocí sítí a dohledu v rozsahu populace stanovený v článku V; zákazy mechanismů sociálního kreditu a kontroly chování a programovatelných peněz stanovené v článku VIII; a zákaz povinné digitální identity stanovený v článku IX, oddíle 1.

Oddíl 5. Oddělitelnost. Ustanovení této digitální listiny práv jsou oddělitelná. Pokud je jakékoli ustanovení nebo jeho použití na jakoukoli osobu nebo okolnost shledáno neplatným, preventivním nebo nevymahatelným, toto rozhodnutí neovlivní žádné jiné ustanovení nebo použití, které může být provedeno bez neplatného ustanovení, a za tímto účelem jsou ustanovení této listiny prohlášena za oddělitelná.

Oddíl 6. Datum účinnosti a provedení. Tato digitální listina práv nabývá účinnosti dnem přijetí. Zákonodárný sbor přijme prováděcí právní předpisy a vládní subjekty uvedou stávající systémy do souladu s předpisy ve stanovené lhůtě, která nepřesáhne [vložte lhůtu, např. osmnáct měsíců] od data účinnosti. Povinnost soudů vymáhat zde zaručená práva není podmíněna přijetím prováděcích právních předpisů.

Normativní ustanovení

Výše uvedený vzorový dodatek můžete používat – zdarma, nyní i navždy. Sdílejte ho, vytiskněte si ho, přineste ho svým zástupcům, vylepšete ho. Byl napsán k přijetí, ne k obdivování.

Tato práce nemá žádného sponzora, žádnou instituci ani žádnou platformu, která za ní stojí. Analýza, která tento dokument vytvořila, je podporována čtenáři: sdílení, předplatné (zdarma nebo placené) a přeposlání tohoto dokumentu někomu, kdo by jej mohl odnést do státního sněmovny, to vše jsou skutečné formy podpory – a to vše pomáhá práci překonat algoritmické potlačení a dostat se do rukou lidí, kteří ho nejvíce potřebují vidět.