Den 3: Technokracie v Evropě a Americe

Stáhněte si tento příspěvek...

Kdysi byl Jean Meynaud (1914-1972) profesorem politologie na univerzitě v Paříži a široce známý jako přední politolog v Evropě. Jeho díla jsou stále uznávána jako základní v moderní Evropě, ale těžko byste hledali nějakého Američana, který kdy slyšel jeho jméno.

V roce 1964 napsal profesor Meynaud klíčovou knihu s jednoduchým názvem Technokracie. Evropa skutečně neznala změny, které se odehrávají a které postihly instituce i lidi, které zastupovaly, a neztratila se láska k nevoleným a nezodpovědným technokratům, kteří si uzurpovali moc. V té době ve Francii bylo toto téma dokonce na rtech politických demonstrantů, kteří křičeli „Pryč s technokracií“.

Meynaud poznamenal, že „základním základem technokracie je víra v účinnost tak velkou, že maximálních výsledků lze dosáhnout s minimálním úsilím“. napsal,

Předpokládejme, že ve světě, kde se motiv zisku stává stále důležitějším, politické autority (jak je již částečně pravda) nedokázaly bedlivě sledovat činnost technologů, kterým ne všem leží na srdci veřejný zájem. ; výsledkem by nakonec byl sotva postřehnutelný vývoj směrem k režimu, který by byl demokratický pouze na povrchu. Zvolení zástupci by byli zbaveni podstaty své moci… Demokratický princip by pak nebyl ničím jiným než „frontou“ (jak tvrdí skeptici vždy), za kterou by skuteční vůdci země ospravedlňovali nebo maskovali svou nadvládu. 

V letech 1964 až 2019 Evropa v tomto trendu pokračovala a proměnila se v plně rozvinutou technokracii ovládanou nevolenými a nezodpovědnými technokraty Evropské unie. Evropané to dnes široce uznávají a pokládají svou úzkost na páky stroje technokratů, který ovládá každou jednotlivou oblast jejich života.

Poté, co se tito technokraté zabydleli v nehybné mocenské struktuře, nyní zabíjejí demokracii, svobodné podnikání a kapitalismus, aby zavedli ekonomický systém technokracie známý jako udržitelný rozvoj nebo zelená ekonomika. Jedná se o ekonomický systém založený na zdrojích, na rozdíl od volného trhu nabídky a poptávky, kde jak výrobu, tak spotřebu kontroluje jedna entita – totiž titíž Technokraté.

S vědomím toho, že masový odpor (koneckonců, lidé už křičeli „Pryč s technokracií“) bude doprovázet ekonomický přechod, bylo zavedeno antropogenní globální oteplování (AGW) jako mechanismus strachu, který má přimět občany k tomu, aby nejen akceptovali, ale požadovali jedno-a -jediné nabízené řešení: Sustainable Development, neboli Technocracy.

Jak jeho kniha jasně ukazuje, Meynaud skutečně chápal, co se bude odehrávat. Technokratické zásahy by nakonec ovládly politickou strukturu, zatímco by její vnější vzhled zůstal na místě, aby uklidnil občany, aby si mysleli, že se ve skutečnosti nic nezměnilo. Meynaud vyzdvihuje toto:

Termín „vliv“ používám široce, což znamená schopnost některých lidí přimět ostatní, aby jednali, mysleli a cítili určitým způsobem nebo podle předem určeného návrhu. Tato schopnost umožňuje technokratům uchopit určitou míru autority nad politiky, kteří jsou přímo či nepřímo voleni lidmi, aby převzali kontrolu nad veřejnými záležitostmi. To jim umožňuje řídit směry jednání, které politici přijímají, a rozhodnutí, která přijímají. 

Toto je sociální inženýrství v největším měřítku. Je to ocas, který vrtí psem. Je to čaroděj za oponou, kdo zatáhne za páky.

Stalo se to v Americe? Opravdu si někdo myslí, že naši volení zástupci v Kongresu mají nějakou věcnou moc činit klíčová rozhodnutí, která upřednostňují lidi namísto jiných institucionálních zájmů? Je administrativa účinná při obracení rostoucí infrastruktury technokracie? Samozřejmě že ne! Technokraté se neustále prosazují: Big Pharma, Big Tech, Big Banks atd.

Kromě toho Meynaud vyzdvihl společenský dopad tohoto zásahu technokratů:

V reprezentativním demokratickém systému má volební právo a ο důvěru lidí bývají erodovány pokrokem technologů. (zdůrazněno)

V dnešní Americe je nedostatek důvěry metlou, kterou nikdo neviděl přicházet. Nikdo už nikomu nevěří. Kongres je tak silně rozdělen, že někteří lidé říkají, že už to nikdy nemůže být uzdraveno. Nepřátelská propast mezi vládou a občany je na historickém maximu. Rodiny se rozpadají, protože se děti obrací proti svým rodičům. Zaměstnanci se obracejí na své zaměstnavatele.

Stručně řečeno, důvěra byla zničena na všech úrovních. Ale nemyslete si, že se to stalo jen náhodou; je to přímý výsledek růstu technokracie v Americe.

Naštěstí Meynaud poznamenal, že „Technokratická moc není trvalou akvizicí“. Samozřejmě to řekl v roce 1964, než se technokracie plně prosadila v Evropě. Jak dnes Evropané mohli shodit technokracii, je záhada a zdánlivě nemožný výkon.

V Americe máme ještě krátkou dobu, abychom s tím něco udělali. Můžeme se připojit k dřívějším výzvám ve Francii „Pryč s technokracií“. Ale… měli bychom si být jistější, že budeme naši rétoriku následovat hmatatelnými, konkrétními a ráznými činy, abychom zajistili její zánik.

Mezitím mě ušetříte kritiky, že technokracie je jen mýtus a konspirační teorie. Mnoho velkých učenců a myslitelů o tom během desetiletí obsáhle napsalo a my všichni nemáme omluvu, pokud je ignorujeme.